Církevní památky, kostely, farnosti, kaple

Kostel sv. Petra a Pavla

V Újezdě byl kolem roku 898 založen učedníky Cyrila a Metoděje chrám sv. Petra a Pavla. Lze tak usuzovat ze zápisu ve  farní kronice ze dne 18.10. 1798, kde stojí, že Aujezdský chrám apoštolských knížat sv. Petra a Pavla stojí již 900 let. Tento první chrám byl celý ze dřeva. V letech 907 - 908 byl téměř úplně zničen maďarskými hordami, které bojovaly proti Bavorům.

V domácím protokolu farnosti se dále píše, že v Újezdu existoval, farní kostel ve 14. století. Jednalo se o kostel již částečně zděný, v románském slohu, který vyrostl na místě zničeného kostela. To také potvrzují slova faráře z roku 1318, který hovoří o  románském kostele újezdském, postaveném na místě zbořeného. Svatyně však nestačila postupem času pojmout vzrůstající počet farníků. Proto se faráři Janovský a Koutný rozhodli vybudovat nový chrám, který by svou prostorností počtu farníků vyhovoval. Obrátili se roku 1839 na arcibiskupa olomouckého s prosbou o stavbu nového kostela. A tehdejší arcibiskup Maxmilian Josef a L.B. Somerau-Bekh vyhověl. Dozor nad stavbou měl tehdejší farář P.K. Budař. Slavností akt požehnání nového kostela byl vykonán 19. září 1847 opatem P.Victorem Schossarem. Vysvěcení nového chrámu provedl biskup brněnský Ant. Arnošt hr. Schaffgotsch.

Před vstupní bránou nového kostela byl uložen základní kámen z černého mramoru s letopočtem 1847 a nápisem M.AE.V.B. (Maxmilian postavil, Victor požehnal).

V době 2. světové války 7. dubna 1942 byly z obce odvlečeny 4 zvony o váze 877 kg.

Při opravě kostela v roce 1922 byly dány do vrcholu věže  listiny z údaji, kdo opravu prováděl, rozsah oprav a náklad oprav.

V dnešní době je po rekonstrukci a patří k reprezentativním místům města.

Nejstarší pamětník – zvon Maria

Újezd u Brna má čtyři zákonem chráněné památky. Podrobně jsou popsány v Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Brně, který dnes sídlí na nám. Svobody 8.  

Všechny památky jsou vlastnictvím farního kostela v Újezdě u Brna. Je to mešní kalich, kvalitní barokní dřevěná plastika bl. Jana Sarkandra, zvon sv. Petr a Pavel a zvon Maria.  Zvon Maria je z roku 1536 a je to nejstarší pamětník všech událostí ve městě. Má také velmi zajímavý osud.

Zvon je vysoký 89 cm, průměr dole má 101 cm a váží 575 kg. Je to krásná ukázka renesančního kovoliteckého umění, jeho výrobce je však bohužel neznámý.  Nejdůležitější historický záznam je ve farní kronice z roku 1945. V něm se uvádí: "Dne 7. dubna 1942 byly odvlečeny čtyři zvony ve váze 877 kg. Šťastnou náhodou náš největší zvon Maria z roku 1536 byl památkovým úřadem v Praze na Maninách přechováván v tajnosti za doby války. Syn předsedy kostel. konkur. výboru p. Stanislav Cupák při návštěvě v Praze tento zvon poznal a p. Zadák se svým závozníkem p. Kaňou pod firmou Florián odvezl autem 680 kg. Za veliké účasti byl zvon uvítán z cest a šťastně zase vytažen na věž dne 23. září 1945. Snímání i vytažení bezvadně provedl p. tesař Frant. Cupák, bývalý starosta obce. Na věži jej usadil p. Jan Jelínek, strojní zámečník v Újezdě. Zpěvy nacvičil a slavnostně řídil p. katech. Karel Gamba.

Čeho všeho by byl tento zvon svědkem za 470 let? Kolik vojska kolem něho přešlo? Vojáci třicetileté války, Bitvy tří císařů roku 1805 nebo  prusko-rakouské války roku 1866. Kolik smutku i radosti zažil za ty roky? Vždyť vyzváněl za událostí smutných i radostných. Pokud bychom chtěli odhadnout, kolikrát asi zvonil, vyšlo by nám obrovské číslo. Kdyby zvonil jen jednou v neděli, tak při 52 týdnech v roce za 456 let by to byly tisíce. Ale on zvonil také mimo bohoslužby 3x v neděli a o svátcích, zvonil i v sobotu večer, při významných událostech. Jen kolik našich občanů vyprovázel na poslední cestě? Není za všech dob člověka, který by neměl rád hlas zvonu. Naši předkové sundávali při jeho hlase i klobouky a čepice. Je to pamětník, který všechny osadníky obce spojoval a spojuje.

Katolická farnost

Ačkoli farní matriky počínají rokem 1695, dnesní katolická fara byla postavena v roce 1717 a současnou podobu dostal kostel sv. Petra a Pavla v letech 1845 – 1846, jsou zmínky o újezském faráři už  roku 1318. Nejstarší kostelní zvon na věži  má datum 1536, menší pak 1694 a třetí 1776. Je známo, že po 30leté válce farní stavení vyhořelo a obec byla přifařena do Tuřan.

Za farou je v dnešní době vybudována oratoř s hřištěm, která je sportovním a kulturním centrem pro děti a mládež.

Evangelický kostel na Rychmanově

Obec Rychmanov byla převážně evangelická, ale do kostela museli chodit až do Nosislavi. Proto se obyvatelé rozhodli postavit Chrám Páně. Stavbu provedl František Dočkal z Miroslavi podle návrhu architekta Adolfa Bachara z Brna. Základy byly položeny na podzim r. 1905 a z jara roku 1906 bylo pokračováno ve stavbě. Bylo dovezeno celkem 40500 kusů cihel z Křenovice a 18 m³ kamene z Heršpic. Dovoz stavebního materiálu provedli členové zdarma. Při stavbě zhotovil stavitel studnu u kostela, ze které čerpali vodu při stavbě. Postavil ji na svůj náklad, aby nemusel vodu dovážet. Studna zůstala mestským majetkem. Kostel byl ještě v témže roce posvěcen a V roce 1928 tam byl zavěšen zvon o váze 177 kg.

Za druhé světové války byl zabrán pro válečné účely. V roce 1942 byl v Rychmanově zřízen filiální sbor a kazatelem byl diákon Samuel Dobis z Vanovic. Pro nemoc kazatele byl sbor zrušen a členové připojeni k Brnu. V r. 1945 byl kostel značně poškozen válečnými událostmi. V roce 1985 provedli obyvatelé obce svépomocí přístavbu vzadu za kostelem, kde se v zimě scházeli k bohoslužbám. Stavba byla provedena svépomocí a za materiál se dalo 41 000 korun.

Evangelická farnost

K historii příchodu evangelíků. Do obce Rychmanov vzniklé roku 1753 přišli osadníci hlavně z horského poličanského okresu, kteří byli převážně evangelického vyznání. Po sto letech 1890 tu žilo 320 obyvatel, z nich 156 katolíků a 162 evangelíků.  Roku 1928 měla obec 326 obyvatel, z nich 165 vyznání českobratrského-evangelického a 157 římskokatolického. Katolíci a lidé bez vyznání byli přifařeni do Újezdu a evangelíci do Nosislavi. Všichni zemřelí se pochovávali na společném hřbitově. Po vykázání ze školy konala církev českobratrská-husitská bohoslužby v kostele na Rychmanově.

Rychmanovská zvonice

Byla zařazena mezi státem chráněné památky roku 1965. Zvonice na návsi byla původně dřevěná, roku 1852 zbudována z kamene. Roku 1863 daroval rychmanovský osadník Antonín Frodl na zvonici zvon, který byl odebrán za 1.světové války. Po válce rychmanovská obecní rada a zastupitelstvo zakázaly opatřit zvon nový, a tak vznikl dlouholetý spor. Zvonice stojí na pozemku města Újezd u Brna a nebyla zapsána do pozemkové knihy farního kostela v Újezdu, ani jako vlastnictví v pozemkové knize farního kostela, ani jako vlastnictví katolíků v Rychmanově. Státní památkový úřad se ujal sporu a zakázal zvonici zbořit. Záležitost se dostala až ke Krajskému soudu v Brně, který po třech letech roku 1929 rozhodl v neprospěch farního kostela v Újezdu a určil zvonici do vlastnictví obce Rychmanova.
Při sloučení obcí roku 1959 byly připevněny na zvonici tlampače, které byly sundány až roku 1990. Zvonice byla dobrovolníky komletně opravena, ale zvon dosud nemá. (Nový zvon o váze 177 kg měla roku 1928, ale byl odebrán za II.svět. války.)
Nejnovější zprávy o zvonici:
ZM na svém zasedání (5.10.2009) rozhodlo přijmout dar od Římskokatolické farnosti Újezd u Brna, a to kapličku na Rychmanově  p.č. 1944, k.ú. Újezd u Brna. ZM pověřuje starostu podpisem darovací smlouvy.

Kaple sv. Antonína Paduánského

Kapli nechal vystavět roku 1703 újezdský farář Jan Josef Ignác Janovský (1695 – 1713). Vybral k tomu místo farské vinice na vrchu Křiby. Stavba kaple započala roku 1703 a v květnu téhož roku na ní  byl vztyčen sv. kříž. Patronem kaple byl olomoucký biskup Karel II. vévoda Lotrinský (1659 – 1710). Do vínku získala kaple značné jmění, které se začalo účtovat až za patronátu posledního olomouckého biskupa Maxmiliana hraběte Hamiltona (1701 – až 1776).

Kaple sloužila 82 let až do roku 1785, kdy ji nechal císař Josef II. zavřít na dalších 6 let. Roku 1791, rok po císařově smrti, byla kaple určena k prodeji. Koupili ji občané Újezdu a farář za 30 zlatých, kaple tak přešla do majeku obce. Zvon z kaple byl odnesen, sochy před ní odstraněny, kamenný kříž darovaný Floriánem Trbolou přenesen na nový hřbitov ( u sokolnické cesty) a vysvěcen. O kapli se pak nikdo nestaral a ta chátrala.

2. prosince 1805 u kaple stanul Napoleon Bonaparte, Francouzi si v kapli udělali sklad sena. V ranních hodinách toho památného dne byla kaple od kaple vypálena první dělová koule, která oznamovala třem císařům počátek bitvy - později nazvané slavkovské. V poledne pak odtud Napoleon pozoroval své vítězství. 

V následujících letech kaple chátrala dál, až byla roku 1814 zbořena úplně. Nezůstala by po ní ani stopa, kdyby ji nenechal pan farář Josef Pernica (1823 – 1844) označit mezníky. 49 let po zničení byla kaple znovu postavena. Na místo tehdy zavítal pan Thiers, historik a profesor na pařížské Sorbonně a pozdější ministr a prezident Francie. Ten vyhledal újezdskéh faráře Ludvíka Tídla, který uměl francouzsky. Farář Tídl na Thiersův popud nechal kapli znovu postavit k tisícímu výročí příchodu zvěrozvěstů. Na jaře roku 1863 byly tehdy vykopány základy a v květnu byla kaple pod střechou. Dostala podobu starokřesťanské rotundy a z kaple v Rychmanově byl sem přenesen a zavěšen zvon. Svatyně byla vyzdoběna oltářem, obrazy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Antonína, sv. Jana Sarkandra, sv. Bohorodičky a sochami sv. Josefa, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na stavbu přispěli i občané okolních vesnic, např. měnínský mlynář Johann Svoboda daroval na kapli 84 zlatých.

O Vánocích roku 1924 se do kaple vloupali zloději a odcizili sochu sv. Josefa a 4 cínové svícny, rozbili okna a pošpinili vnitřek kaple. Poškozená okna a znečištěnou kapli dali farníci opět do pořádku, ale škoda byla nenapravitelná. Kaple byla opět poškozena při osvobozování Újezdu 23. dubna 1945 a náklady na její novou výstavbu nesl továrník Vladislav Máca, vdova Eva Peclová věnovala zvon a Marie Horníková plech na pokrytí střechy. Nové vysvěcení kaple se konalo 1. září 1946 faráři Františkem Bébarem a Karlem Gambou.

Tato stavba je státem chráněnou památkou.

Kaplička na ul. Nádražní

Kaplička stávala na tomto místě již v roce 1836, protože je zakreslena na historické mapě z let 1836 – 1852. Je zakreslena u cesty směrem na Brno, z toho vyplývá, že zápis v kronice z roku 1913 pojednává pravděpodobně o její přestavbě do dnešní podoby. 

Z historie kapličky tak, jak ji sepsal pan Rudolf Kopeček v r. 1994: "Zajímavý je proto záznam faráře P. Františka Bébara ve farní kronice roku 1913. Této kapličce říká "Boží muka".
V části oprav v Újezdě píše: Předně stará, kdysi na farském pozemku stávající Boží muka již sešlá, byla poněkud výše postavena. Nákres učinil podle Boží muky v Drnovicích u Vyškova, provedl zednický mistr Antonín Matoušek a postavil ji p. František Jurák. Obraz Matky Boží na dřevě vymaloval p. učitel Chrást. Ačkoliv i jiný jako p. Jelínek Leopold a kovář Petr Máša zdarma pracovali na ní, stála přece 500,- Kč".

"Domy za kapličkou stavěli Petr a František Mášovi, synové kováře Petra Máši. Petr Máša, bývalý varhanik, stavěl číslo 372 roku 1923, jeho bratr František Máša stavěl číslo 43 roku 1936. Byl po otci kovářem".

Pověst o založení Boží muky – kapličky tak, jak ji vyprávěla paní Ludmila Benešová z Újezda:
"Jel forman po cestě z Újezda do Brna. Bylo brzy ráno. Najednou koně sami zastavili a nechtěli za žádného pobízení dále. Forman slezl z vozu, aby zjistil příčinu takového chování koní. Byl překvapen krásným obrazem Panny Marie, který ležel na cestě před jeho spřežením. Dal hned obraz na faru a na tomto místě  byla postavena Boží muka. Ten obrázek byl potom dán do výklenku této památky".

Obraz, který namaloval pan Chrást, byl odstraněn v dobách minulých.

V neděli 22.11. 2009 ve 14:00 hodin se konala slavnost požehnání kapličce a novému obrazu Panny Marie. Požehnání provedl P. Miloslav Kabrda, zazpíval ženský sbor Rozmarýna a zahrál chrámový sbor mladých.
Obraz nakreslil malíř Libor Jaroš ze Žatčan. Jedná se o detail obrazu Zvěstování od italského malíře Agostina Masucciho. Obraz na kapličku věnovala rodina Žaludova z Újezda u Brna, která bydlí v domě čp. 543 za kapličkou  a je spřízněna po přeslici s rodinou kováře Františka Máše. Ať je nový obraz symbolem naděje a lásky.